Neber slova nadarmo

21. května 2014 v 23:29 | Writt |  Short stories
Konec školního roku je vždycky očekávaná událost. První ročník na gymnáziu byl dost náročný a konečně zbýval jediný den do vytoužených letních prázdnin, o kterých už se ve třídě básní většinou tak od Vánoc. Naše škola pořádá každoročně takzvanou Školní akademii, kde dobrovolníci z řad studentů a profesorů předvádějí svůj talent, a jelikož to byl náš první rok nevěděli jsme, co si máme pod tím představit...

S holkami jsme se sešly půl hodiny před jejím začátkem, byl krásný slunečný den a nám se tam ani trochu nechtělo. Když jsme se přes davy studentů konečně dostaly k volným židlím, usedly jsme a zkrátily si chvíli probíráním nejžhavějích novinek. Všeho moc škodí, a jelikož se denně vidíme, zas tolik toho k řeči nebylo, ale naštěstí už na pódium šli dva hlavní moderátoři a vše mohlo začít. Střídalo se jedno vystoupení za druhým, od talentované zpěvačky, přes vtipného kouzelníka až ke skupince studentů s nějakou nesrozumitelnou písničkou, ale zatím to nechytlo tu správnou šťávu. Pomalu začala show ztrácet moji pozornost, ale na pódiu se začli připravovat 3 fešní kluci, k čemuž ještě spolužačka vedle mě špitla: "No konečně oni!" Vůbec jsem je neznala, a ani jsem je snad před tím ve škole nepotkala, ale dobře, měli moji pozornost. Po pěti minutách, co začli hrát, jsem byla neuvěřitelně nadšená. Jejich vtipné texty písní mě naprosto dostaly, a očividně jsem nebyla jediná, kdo byl naprosto nadchnut, protože se pod nimi začal formovat dav. Zakoukala jsem se na hlavního zpěváka. Jak jsem takovýho hezkýho kluka mohla přehlídnout?! V tu chvíli jsem pošeptala mé spolužačce: "Já ti říkám, že příští rok pod tím pódiem budu stát a ten kluk, ten bude můj!" Obě jsme se na sebe zasmály a dál se nechaly unášet rytmy jejich skvělé hudby...
Co nevidět jsem stála na autobusové zastávce směrem domů a v hlavě jsem už měla zase jiné myšlenky - konečně prázdniny! Den však míjel druhý a bylo jasné, že i tyhle prázdniny utečou jako voda. První týden jsem neměla žádný plán, takže jsem každý den trávila improvizovaně s přáteli a nakonec se vlastně z improvizovaných dnů stala rutinna. Ale jeden den byl přece jen jiný.
Přišla jsem k večeru domů a chtěla jsem si chvíli vlézt k počítači a domluvit se třeba s někým na nějaký výlet. Na Facebooku mě očekávala jedna nepřečtená zpráva. Rozklikla jsem ji a v tu ránu jsem nevěřila vlastním očím. Byla to zpráva od něj! Od hlavního zpěváka té kapely ze Školní akademie. Stálo v ní něco ve smyslu, že bychom mohli něco podniknout a tak... Vůbec jsem nevěděla, že ví o moj existenci a už vůbec jsem nečekala, že by on sám mohl projevit zájem. No, musela jsem se začít smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jano Jano | Web | 22. května 2014 v 15:50 | Reagovat

Zaujímavé!
Je pravda, že školské akcie bývajú o ničom, lebo u nás na škole nie je talentovaných ľudí práve ako plevelu, takže ja to beriem väčšinou akurát ako príležitosť pospať si, keďže sa vyučovanie začína v takú nekresťanskú hodinu.
Aj keď zase s takýmto prístupom tam niekoho zaujímavého nespoznám, ani kebyže sa rozkrájam.

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. května 2014 v 20:41 | Reagovat

Jen mi není jasné, jestli to je aktuální situace, nebo jestli je to vzpomínka na minulý rok a splnění tvého přání, že letos budeš stát pod pódiem :)

3 writtella writtella | Web | 22. května 2014 v 20:49 | Reagovat

je to vymyšlená povídka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama